Vladimír Valenta, průkopník maratonu,

se narodil před 130 lety. Přestože se první maraton na našem území běžel v roce 1908, někteří jednotlivci prověřovali své schopnosti na těchto tratích v zahraničí. Patřil k nim i Vladimír Valenta – Bechyňský, od jehož narození uplyne 4. června 130 let. Jeho jméno drtivé většině současných běžců zcela jistě již nic neřekne. Přesto by nebylo správné se o něm nezmínit. Především proto, že byl prvním brněnským vytrvalcem, který startoval – a to velmi úspěšně – na maratonské trati. Narodil se 4. června 1885, jako student v letech 1903-1904 používal pseudonymu Orlík, a později podle rodného jména své matky Bechyňský. Začínal sportovat v Českém atletickém klubu Hellas Brno, v němž bylo soustředěno také několik dalších vytrvalců, a na počátku 20. století dosáhl v běhu výborných, a to i mezinárodních úspěchů. 12.května 1904 vyhrál na IV. všestudentských závodech SK Slavie v Praze běh na 3 míle /4828 m/ časem 19:07,6. Po chvilce odpočinku startoval ještě v hodinovce, ta však už byla po předcházejícím závodě nad jeho síly, takže ji nedokončil. Toto své neúspěšné vystoupení si vynahradil o tři měsíce později v rakouském Margarethenu opět v hodinovce, v níž výkonem 14 885 metrů obsadil čtvrté místo. Čtvrtý doběhl i na mistrovství Čech v silničním běhu na 10 km na trati Běchovice – Praha. Svého životního úspěchu ale dosáhl v onom roce 9. října, kdy časem 3:14:33,8 zvítězil ve 3. ročníku maratonu na čtyřicetikilometrové trase Angern – Vídeň se suverénním pětiminutovým náskokem před předním českým vytrvalcem Matyášem Špičkou z AC Sparta Praha. Závod probíhal na trati dokonale promáčené předchozím deštěm, a není bez zajímavosti, že doprovázející cyklisté tempu běžců nestačili. Valentovo prvenství bylo, jak uvádí historik a bývalý vytrvalec Sokola Žabovřesky Jiří Vaněk na stránkách Encyklopedie města Brna, „největším sportovním úspěchem brněnského atleta před první světovou válkou a historicky prvním a na téměř půl století jediným vítězstvím vytrvalce našeho města na nejdelší klasické běžecké trati“. A přitom mu bylo tehdy teprve 19 let! V roce 1905 Valenta opět startoval na Běchovicích, kde tentokrát doběhl třetí. Vyhrál náš tehdejší nejlepší vytrvalec Arnošt Nejedlý z SK Slavie Praha časem 39:00,4 před již zmíněným Špičkou /40:05,4/, když Valentovi naměřili 41:24,6. Na V. všestudentských závodech běžel Valenta opět 3 míle, ale přesto, že dosáhl mnohem lepšího času než loni – 17:34,6 – nepodařilo se mu obhájit loňské prvenství, a skončil druhý. O měsíc později startoval opět ve Vídni, tentokrát na desetikilometrové trati, na níž obsadil 6. místo. 17. září si nemohl nechat ujít účast na stejně dlouhé trati v Brně mezi Ústředním hřbitovem a Modřicemi. V závodě zvítězil Nejedlý časem 36:50,0, o němž se v tehdejším tisku psalo, že byl v Rakousku dosud nedosažený, druhý byl Welther z Vídně a Valenta třetí /39:15,6/. V roce 1906 obdržel Vladimír Valenta pozvání na maraton ve Vídni, který byl kvalifikací na meziolympijské hry v Athénách. Přestože byl jeho start tehdejším nejvyšším atletickým orgánem ČAAU schválen, v českém tisku se proti němu rozpoutala šovinistická kampaň. Ta nakonec Valentu tak znechutila, že do Vídně neodjel, a tím si prakticky znemožnil účast v Athénách. Byla to škoda, formu opravdu měl. Prokázal ji vítězstvím v hodinovce v Margarethenu na tehdejší dobu kvalitním výkonem 15 362 m. V roce 1907 přestoupil Valenta z Hellasu do Moravské Slavie Brno a v jejím dresu vyhrál dva desetikilometrové závody v Praze a v Brně. V dalším roce se stal bankovním úředníkem, plně se věnoval svému povolání, a proto se rozhodl ukončit aktivní běžeckou činnost. Družstvu Moravské Slavie však ještě v roce 1912 vypomohl v bězích na střední tratě, a to už jako člen výboru atletického odboru. Jeden z prvních průkopníků atletiky v Brně na počátku minulého století, nejúspěšnější atlet své doby a „praotec“ brněnských maratonců Vladimír Valenta-Bechyňský zemřel ve věku necelých 59 let 18. dubna 1944 v Bohuticích nedaleko Moravského Krumlova a je pochován na tamějším hřbitově. Mgr. Jiří Šmiták